Desková hra Včelín přenáší hráče do vzdálené budoucnosti, kde lidé Zemi neobývají a jejich místo zaujaly včely. Tento originální nápad poskytuje nejen zajímavé pozadí hry, ale také jedinečnou příležitost stát se částí vyspělé společnosti včel zvané Mellifera. Hráči mají za úkol vést jednu z 20 unikátních frakcí a rozvíjet její úl tím, že svoje dělnice pověřují různými úkoly - od průzkumu planet přes sběr surovin až po vývoj technologií.

Hra nabízí kompetitivní zážitek pro 1 až 5 hráčů, kteří během 60 až 90 minut musí optimalizovat své rozhodnutí, aby ukázali sílu své frakce a dosáhli vítězství před příchodem období, než jejich dělnice přejdou do hibernace. Součástí hry je bohatý herní materiál, včetně výukové příručky pro snadné pochopení pravidel, což ocení jak zkušení, tak noví hráči.

Včelín vyniká nejen svým netradičním tématem, ale také komplexností a strategickou hloubkou. Rozmanité možnosti, jak rozvíjet svůj úl a frakci, zajistí, že každá hra bude jiná a plná nových výzev. To vše je doplněno krásnými ilustracemi a kvalitními komponenty, které dělají z Včelína vizuálně atraktivní hru.

Celkově je Včelín fascinující deskovou hrou, která nabízí bohatý a komplexní zážitek ze hry. Ať už jste fanouškem strategických her nebo hledáte něco nového a originálního, Včelín je skvělou volbou, která vás zavede do světa, kde včely převzaly otěže civilizace.

Více informací najdete zde

Více o hře najdet zde

„Corkcity je poklidné město… Nebo to tak alespoň vypadá. Stejně jako každý jiný den musíte jet do práce. Ale dnes jste zaspali.
Ve hře Bacha zombíci! musíte co nejrychleji reagovat na různé dopravní situace, pokud chcete dorazit včas. Buďte však opatrní: vypukla epidemie a mezi občany se skrývají zombie. Nenechte se jimi zpomalit!“

Pražská deskoherní speciálka HRAS nám poslala novinku od vydavatelství Helvetiq, ve které není nouze o rychlost, adrenalin a groteskní výjevy. Za titulem Bacha zombíci!, který původně vyšel jako Crazy Pilot, stojí trojice designérů Matteo Cimenti, Carlo Rigon a Chiara Zanchetta, která již společně pracovala na Monkey Temple a So typisch! Ilustrace obstaral Julien Bigo. Do češtiny hru lokalizovaly společně obchody HRAS a LUDOPOLIS.

Hned v úvodu je třeba říci, že originální název Crazy Pilot vystihuje téma hry lépe, neboť je primárně o řízení auta. To ale nic neubírá na zážitku nabízeném samotnou herní mechanikou. Pojďme se tedy podívat na to, jaké to je se vydat jeden den do práce, když v ulicích řádí apokalypsa.  

Z balíčku devadesáti čtyř karet dopravních situací je každému hráči rozdáno dvacet karet, při vyšším počtu hráčů počet karet klesá na osmnáct, případně na patnáct. Hráč z nich zformuje balíček, umístí na jeho vrch startovní kartu a předá ho hráči po levici. Do středu stolu jsou připraveny trestné karty a jediná karta cíle.

Hráči mají před sebou vyloženo kartu auta a při odstartování závodu se ji snaží obložit kartami ze svého balíčku. Nejprve však dospod balíčku zasunou svou startovní kartu a poté si musí každou kartu dopravní situace prohlédnout a vyhodnotit, co představuje a na jaký balíček ji umístit. Nad kartu auta jsou umisťovány karty, na které lze jet rovně, po levé straně ty, kde je nutno objet překážku zleva, doprava ty, které vás nutí jet vpravo. Pod kartu auto, myšleno ve směru podvozku, jsou pokládány dopravní situace, u nichž se lze jen otočit a vrátit.

Pokud některá situace vyžaduje zastavení se a skrývá na své druhé straně pravděpodobnou stopku, je nutné ji umístit dospod svého balíčku. Na konci hry tak zůstanou karty se stopkou či chybně zařazené karty odděleny startovní kartou. Pokud jakýkoliv hráč na své aktuální kartě dopravní situace spatří zombie, musí zakřičet: „Zombíci!“ a položit ruku na balíček trestných karet. Kolo je dočasně pozastaveno a ostatní hráči se snaží plácnout do nastavené ruky zvolajícího. Dochází ke kontrole. Je-li na kartě skutečně zombie, vsune ji její majitel přímo pod kartu svého auta, čímž začne růst středový balíček. Za každou kartu na konci hry takto získá bod. Hráč, který plácl do ruky jako poslední, si vezme trestnou kartu a ztratí bod. Pokud zombie na kartě chybí, umístí si majitel tuto kartu stranou a na konci hry ztratí jeden bod. Poté se přerušený závod znovu odstartuje zvoláním: „Jedeme!“.

Jakmile některý z hráčů dobere karty dopravních situací ze svého balíčku, čímž odhalí startovní kartu, zakřičí: „Konec!“ a vezme si cílovou kartu s odměnou dva body. Nevyřešené karty ostatní hráči zahodí. Poté otočí všechny balíčky karet a hráči zkontrolují, zda zařadili karty správně, či chybně. Za každou správně vyhodnocenou dopravní situaci či objevenou zombii hráči získají bod, za chybně zařazenou dopravní situaci či nepřítomnost zombie na kartě takto označené bod ztratí.

Některé karty na rubu se zdvojenou šipkou dávají hráči větší prostor, kudy jet, a lze je tak zařadit nejen doleva či doprava, ale vždy také na balíček s možností jet rovně. Tyto karty však mohou hráče zmást a zamíchat body při vyhodnocení.

Kompletní recenzi ci můžete přečíst zde

Malá kombinační hra z velkého vesmíru pro dva hráče.

Deskoherní speciálka HRAS z pasáže Rokoko na Václavském náměstí lokalizovala již poněkolikáté malou rodinnou hru, překvapivě se však nejedná o další kapesní karetku. Pod hrou Soluna z roku 2012 je podepsán designér Bruno Faidutti a umělec Steffen Mühlhäuser. Jde o předělávku Faiduttiho tahového Babylonu z roku 2003.

V modré krabičce na hráče čeká látkový váček, dvanácti oboustranných masivních dřevěných žetonů s vesmírnými tělesy a sedm bodovacích hvězd. Na každé ze svých dvou stran je žeton upraven do podoby jiného ze čtyř možných symbolů – slunce, měsíce, hvězd anebo komety.

Na začátku hry je všech dvanáct žetonů náhodně rozhozeno na stůl a pro danou partii se hraje s odhalenými symboly. Mladší hráč si vybere, zda začne on, či dá přednost soupeři. Hráči se střídají na tahu. Ve svém tahu mohou žetony stohovat na sebe při splnění jednoho z následujících pravidel: buď na sebe položí stejně vysoké sloupce nehledě na symboly, anebo jakkoliv vysoké sloupce, ovšem se shodným symbolem. Kdo nemůže dle těchto pravidel provést další stoh, prohrál. Hraje se vícero partií, a kdo získá čtyři hvězdy, stává se celkovým vítězem.

Zhodnocení hry

Soluna je fungující mikrotahovka, která je vhodná na cesty. Jednu partii odehrajete za pět minut. Kvalita žetonů a zejména jejich povrchová úprava je úchvatná. Ano, někdy hra podléhá náhodě a pořadí hráčů rozhoduje, protože již od počátku hry víte, že vám nemohou vyjít tahy. Ale stává se to málo kdy. Faktem je, že stačí jediná kombinatorická chyba a můžete soupeři odevzdat hvězdu.

Pokud hledáte něco mezi hrou a hlavolamem pro dva, pak Soluna může být cestou ke hvězdám.

Recenzi od Říše her najdete zde

Dnes se podíváme na další kapesní karetku, kterou pro vydavatelství Helvetiq navrhl Reiner Knizia a ilustracemi zvířátek doprovodil Felix Kindelan. Českou verzi pak obstarala deskoherní speciálka HRAS.

Po horkém dni se zvířata shromažďují u napajedla. Kdo koho odežene a vychutná si nerušeně doušky vody?

Z kartonového puzzle je sestaveno osmiúhelníkové napajedlo. Hráči dostanou po pěti kartách a střídají se na tahu. Ve svém tahu mohou zahrát jakékoliv množství karet od jednoho druhu zvířete k příslušné straně napajedla. Jakmile se u této strany shromáždí tři a více zástupců daného druhu, odeženou všechny příslušníky druhu nižšího čísla. Výjimkou je jedničková myš, jež v hejně odežene i osmičkové slony. Tyto odebrané karty od přísunu vody si na před sebou položenou hromádku bere hráč, který efekt vyvolal a přiložil (i) třetí kartu. Po dokončení tahu si hráč opět dobere do pěti karet. Kdo má na konci hry po rozebrání dobíracího balíčku nejvíce karet na hromádce, ten zvítězil.

Kompletní recenzi si můžete přečíst zde

Právě jsme naskladnili hromadu hlavolamů a přišla nám zbrusu nová pětihvězdičková HANAYAMA TUBE Přijďte si pro tuhle výzvu! (My ji ještě nedali ).

To bylo teda něco! Kdo by to byl čekal, že náš plán na vykradení muzea Louvre půjde jako po másle. Že za jedinou noc třímáme v rukách desítky historických děl, na která se miliony zvědavců chodily jen koukat. Ale dali jsme to a máme vyhráno. Nebo snad ne?

Kdepak! Podfukáři vás tak snadno zbohatnout nenechají. Parta to sice byla skvělá, každý zvládl svůj díl práce na jedničku, ale nejste zrovna lety stmelená rodina. Jste zloději a ti mají v popisu práce krást. Když bylo tak snadné udělat muzeum, jak obtížné může být okrást své komplice?

Přesně tak, v Podfukářích na žádnou vloupačku nedojde. Ta už proběhla a nyní je načase rozdělit si kořist. Ne však rovným dílem, neboť si každý chce ukousnout co největší sousto. A tak začíná svižná přebíjená a přetahovaná o ta nejcennější umělecká díla.

I dělení lupu má svá pravidla

Na dva až pět hráčů čekají čtyři nervydrásající kola, během nichž budete vynášet jednu kartu za druhou a odnášet si drahocenný lup. Pravidla této malé karetní hry od slovutného autora Reinera Knizii jsou pak vskutku triviální.

Vprostřed stolu leží hromádka žetonků s čísly od nuly do pěti, z nichž se trojka třikrát opakuje a pětku najdeme i na jediném žetonu s obrázkem – podobiznou šéfové. Balíček se pak skládá z karet se stejnými čísly a karet se třemi různými efekty.

Jakmile se dostanete na tah, zahrajete jednu z pěti karet z ruky, vyhodnotíte její efekt, doberete novou kartu a hraje další hráč. S pomocí číselné karty získáte žeton ze středu stolu o odpovídající hodnotě, karta šéfové vám dá žeton šéfové, karta chamtivého zloděje vám umožní vzít si libovolný žeton a karta hlídacího psa z vás udělá majitele dřevěné figurky hafana.

Celou recenzi si můžete přečíst zde.

Tucano je ztělesněním minimalizmu snad ve všech aspektech: je krátká, velmi skladná (snadno strčíte do kapsy) a jednoduchá na pravidla i hratelnost. Ale hlavně je zábavná, i když moc si u ní nezapřemýšlíte. Mohu ji tak doporučit vlastně všem, co hledají nenáročnou, levnou a rychlou zábavu se špetkou škození od čtyř let výše.

Celou recenzi si můžete přečíst zde.

Zabraňte “Prckovi” Guzmánovi (aka Bandidovi) v útěku z vězení

Hra kapesní velikosti od švýcarského vydavatele Helvetiq a tvůrce Martina Nedergaarda Andersena (Útěk z blázince, Makroskop) překvapí tím, co se v malinké krabičce skrývá. Celé rodině určená minimalistická hra o kooperaci, komunikaci a strategii, to je Bandido.

Podzemní bludiště únikových chodbiček

V malé krabičce jsou stručná, ale dostačující pravidla v češtině a slovenštině, oboustranná startovní kartonová karta s vězněm a únikovými chodbami (5 chodeb na “jednodušší” a 6 na “náročnější” straně) a balíček 69 hracích karet. Karty mají poměr stran 2:1, čímž připomenou dílky domina. Nejedná se o standardní velikost karet, což je důležité pro napojování karet během hry.

Po grafické straně se jedná o jednoduchý koncept. Na jednostranných kartičkách jsou různé chodby, větvící se či jen prodlužující, některé jsou zakončené rukou se svítilnou/baterkou. Tomu odpovídá i barevnost, která se drží jednoduchého vyobrazení podzemních chodeb či tunelů ve stylu her Sabotér či Karak.

Kompletní recenzi hry si můžete přečíst zde