Pax Emancipation

Product detailed description

Sedm divů velkých civilizací bylo postaveno díky úsilí otroků a potřeba společnosti zotročovat slabší sousedy byla po tisíciletí nezpochybnitelná. Až do dne, kdy byl do Parlamentu zaslán podivný návrh, a to nejen ukončit otroctví v Anglii, ale po celém světě!

V této hře se stavíte do role bojovníků za zrušení otroctví v dobách osvícenství, a to jako politik, duchovní nebo filantrop. Budete používat válečné lodě na blokádu přístavu s otroky nebo samotných lodí otrokářů. Budete vyrážet na misie, zakládat obchodní stanice a kolonie ve vzdálených zemích. Budete bojovat s úřady morální i právní cestou, podkopávat nelegální obchod a připravovat podhoubí pro povstání otroků.

Historické pozadí 

Vžijte se do role typického nevolníka 18. století, oběti námezdního otroctví: výsledky vaší práce právoplatně náleží místnímu pánovi, jste kupováni a prodáváni společně s půdou a je vám právně odepřena možnost pracovat jinde než
v zemědělství. Možná si užíváte drobných ekonomických svobod: Máte pro sebe jeden den v týdnu nebo pobíráte nízkou mzdu. Ale určitě nemáte takovou svobodu, která by vám umožnila odejít. V případě vašeho útěku, třeba s cílem najít si ve městě práci, vám po dopadení hrozí ocejchování a návrat v řetězech. Jste také intelektuálně zotročeni a musíte ctít, vyjadřovat názory, bojovat, uzavírat manželství nebo souložit dle rozkazu svého pána. 

Zhruba 90 % světové populace tvoří lidé, kteří jsou podobně jako vy zotročeni na plantážích nebo v harémech Osmanské říše, Ruska, Číny, Indie, Japonska, Egypta, Mali, Zanzibaru, Konga, jihu Spojených států amerických, Mexika, Brazílie nebo Karibiku. Otroctví se však neomezuje pouze na vzdělané civilizace: domorodí rolníci v Arizoně, Súdánu a Papui-Nové Guineji využívají nevolníky na zemědělské práce. Světový námořní obchod, především ten anglický (ovšem týká se to i jiných zemí), je zejména obchodem s otroky a produkty jejich práce. Náčelníci si běžně berou otroky z kmenových společenství zemí Nového světa, Afriky, centrální Asie a Nového Zélandu. Dělali to tak po tisíciletí. Pouze v západní Evropě je nucená práce v područí feudalismu nahrazena prací za mzdu, darem renesance.

Teď si představte, že jste anglickým džentlmenem žijícím ve stejných časech, v dobách osvícenství. Možná čtete spisy Johna Locka, v nichž říká, že člověk, „dokud nejde o to, vykonat spravedlnost na provinilci, nemá odnít nebo poškozovat život nebo co směřuje k zachování života, svobodu, zdraví, údy nebo statky druhého“ (Druhé pojednání o vládě, Svoboda, 1992), nebo slyšel o Lockově Listině práv zavedené Slavnou revolucí roku 1689. Možná vám jeho filozofie souzní s biblickým Zlatým pravidlem. Pokud jste tímto učením nadšení a začínáte se zabývat etickou otázkou otroctví, budete jedni z prvních v dějinách, kdo tak učiní. Po tisíciletí, kdy náčelníci zotročovali slabší sousedy, se proti instituci otroctví nepostavil žádný významný politický nebo duchovní myslitel. Královská výsost i prostý lid jednotně předpokládali, že civilizace závisí na nucené práci. Tyran by sice v záchvatu velkomyslnosti příležitostně propustil pár otroků, avšak nevzdal by se práva jednostranně požadovat poslušnost a práci.

V Britském impériu byl abolicionismus svého času prakticky nemyslitelný, což vedlo k rozšíření obchodu s otroky po čtvrtině planety. Nicméně neúnavné úsilí hnutí zdola a přínos osvícenských protiotrokářských petic, které byly
s tisíci podpisy předkládány parlamentu, nakonec vyvrcholily britským zákazem obchodu s otroky roku 1808. Británie zrušila otroctví v letech 1833–43. Následně se aktivisté rozhodli ukončit otroctví po celém světě, v případě nutnosti se zbraní v ruce. Za vynaložení obrovských nákladů, a dokonce na vrcholu napoleonských válek zavedlo britské námořnictvo abolicionistické blokády a pomocí politického nátlaku, úplatků a politiky dělových člunů se postavilo ostatním zemím světa. Po celá desetiletí byla v tomto jednání Británie osamocena, avšak protiotrokářské hnutí nakonec pohnulo svědomím západních civilizací. Roku 1888 osvobodil své otroky poslední národ Západu (Brazílie). V nezápadních zemích však tento boj pokračuje dodnes. Konečně dnes, v 21. století, poslední země postavily otroctví mimo zákon. Tato hra umožňuje znovu zažít fascinující boj za svobodu a práva jednotlivce.

Identity hráčů 

Pax Emancipation je karetní hra pro jednoho až tři hráče, každý z nich představuje jednu z trojice abolicionistických institucí, které se počátkem 18. století spojily s cílem ukončit otroctví po celém světě: 

Britský parlament (červený hráč) a jeho agenti, koloniální imperialisté. Monopol námořní velmoci mu umožňuje budovat loďstvo, které bojuje s otrokářskými loděmi, anarchií, nebo prolamuje embarga.  

Filantropové (zelený hráč) a jejich agenti, londýnští obchodníci a objevitelé. Využívají finančních výhod při umisťování agentů z finanční desky (např. akce syndikování nebo jmenování).

Evangelikálové (bílý hráč) a jejich agenti, misionáři. Na rozdíl od agentů ostatních hráčů jsou misionáři umisťováni zdarma, bez placení ceny překážek.